Barbora Lungová

• EN

Noticka Jany Písaříkové (2019)

Barbora Lungová patří mezi malířky, které neslevují ze svých nároků.  Její
aktuální tvorba představuje nekompromisní odpověď na volání výtvarné scény
po výrazných ženách umělkyních, které by se nebály prostřednictvím své
tvorby artikulovat feministickou a genderovou tematiku. Neskrývá se za
aktuálními trendy a dlouhodobě zůstává autentická ve své silné malířské
výpovědi. Lungovou můžeme jako absolventku ateliéru Jiřího Načeradského
považovat za jednu v současné době nejvýraznějších představitelek
narativní malby. Její především velkoformátové práce vytvářené kombinací
pastelů a temperových či olejových barev jsou nositeli symbolického narativu. Ačkoliv ráda
provokuje a ironicky si pohrává s citacemi z křesťanské ikonografie, z dějin
umění nebo ze současné mediální kultury, zároveň je především autorkou,
která se dotýká společensky zneviditelněných témat a činí tak nejen s 
razancí sobě vlastní, ale i s obrovskou citlivostí.  V minulosti se v jejích
obrazech objevovalo například téma stárnutí připomínající nám naši vlastní
pomíjivost, ale také řada otázek spojených s  genderovou identitou, s 
partnerskými vztahy, s psychologickým despotismem, s prostitucí nebo
například s fenoménem patriarchátu, kterému zasvětila celou autorskou sérii
Třeskutý testosteron.

Nyní začíná zcela nový a co do tématu také přelomový cyklus, z něhož pochází
i obraz Taková láska. Do popředí se v něm dostává nejen motiv něhy mezi
ženami, ale také fascinující oscilace dynamiky
dominance a rozkoše z podrobení se, lásky vs. svobody, aktivního ženského
dívání se a zobrazování, stejně jako téma potlačovaných ženských snů a
tužeb. Taková láska může být láskou obracející svět vzhůru nohama. 
Bezostyšně otřásá našimi životními jistotami a láká nás do neznáma.
Zamilujte se. 

Jana Písaříková, kurátorka Moravské galerie v Brně 

Recenze Andrei Vatulíkové